Slunce je zlatou skobou na obloze přibitý.
Pod sluncem, sedlo kožený.
Pod sedlem kůň,
pod koněm, moje boty rozbitý
a mladý ruce sedřený.
Dopředu jít, s tou karavanou mraků.
Schovat svou veš, pod stetson děravý.
Jen kousek jít, jen chvíli do soumraku.
Až tam, kde svítí zlato,
zlato, z řeky divoký.
Jen kousek jít, jen chvíli do soumraku.
Až tam, kde svítí zlato,
zlato, z řeky divoký.
Zdravíme z prosluněného zálivu řeky z obce Kletečná. Šest skupinek osadníků pod vedením zkušených prospektorů sem dorazilo včera v podvečer po strastiplné cestě. Ta vedla přes hory a doly, přes nebezpečná území divokých indiánů. Nevím, zda se do vytouženého cíle dostaly všechny jejich saně i se sněžnými psy, ale osadníci určitě do jednoho. Dnes po snídani by měli zkoušet štěstí s takzvaným rýžováním. Zda je řeka zlatonosná, poznají, až když naberou do pánve ze dna potoka směs štěrku a písku. Za neustálého kroužení by se z ní postupně měly odplavovat lehčí částice. Při doplňování vody a správné rotaci pánve po určité době dochází k tomu, že těžší prvek zůstává na dně pánve, zatímco lehčí částice jsou odplaveny s vodou. Díky tomu, že drahý kov, je devatenáctkrát těžší než voda a desetkrát těžší než písek, zůstává v pánvi. Teda pokavaď si ho neopatrnou manipulací nevylejete zase zpátky do řeky. No držme jim palce. K obědu si sami budou vařit v kotlících pravou prospektorskou bramboračku. Druhý chod, bizoním masem plněné bramborové knedlíky přiveze povozem potulný kovboj.
Mladší oddíly si hrají v lesích na piráty, další jsou na výletě někde na Vřesníku. Odpoledne se jedna část vydá na poznávání a sběr lesních plodů, druhá se bude připravovat na nadcházející Olympiádu a nejmenší holčičky a kluci mají třetí etapu jejich celotáborové hry „Říše fantazie“.
P. S. Úvodní text jsem si vypůjčil od pana Karla Kryla. Bez jeho svolení jsem si dovolil ho malinko předělat.